Loading

12.2 FRIDRICH I. BARBAROSSA, ŠTAUFOVÉ

Fridrich I. Barbarossa

Nejmocnější panovník z rodu
– doporučil ho Konrád, aby skončily spory
- otec Štauf, matka Welfka
- nejznámější německý král, „Rudovous“
- usmířil rody Štaufů a Welfů

1155 – korunován na císaře
- skvělý vládce, bojoval za čest Říše a za její práva
- stabilita země, rozvoj lantfrídů (zemský mír), rozvoj rytířské poezie (minnesängři)
- roste sebevědomí bohatých italských měst (Lombardie, Toskánsko) – války – včele Milán

1158 – výprava do Itálie proti Milánu
- stanoveny práva a povinnosti měst, účast Vladislav II.

1183 – nechána městům samospráva
- císař se spokojil s určitým důchodem

Sakralizace říše
– označena za svatou (1154)
- 1165 kanonizace Karla Velikého
– zrovnoprávnění císaře vůči papeži na románské půdě
- posíleno sebevědomí říšské německé elity

Vlastní moc rozvíjel na opačném konci říše Jindřich Lev – snaha získat území.
1181 – potrestán odbojný Jindřich Lev
- jeho otec Jindřich Pyšný byl zeť Lothara III., rod Welfů
– ztráta Saska a Bavorska
– Bavorsko dáno rodu Wittelsbachů, Sasko rozdrobeno
- musel opustit zemi

1187 – Jeruzalém padl do rukou muslimů
– účast na 3. křížové výpravě
– Fridrich I. Barbarossa se utopil v řece v Malé Asii

Syn sňatek s Konstancií Sicilskou - nárok na sicilský trůn.

1190 – 1197 syn Jindřich VI.
– sňatkem získal Sicilské království
- pak náhle umírá
- opět nastávají spory Štaufů a Welfů

1198 – dvojí volba
– welfská knížata chystala volbu Oty IV. (syn Jindřicha Lva.)
- ale štaufská strana zvolila Filipa Švábského (syn Fridricha I. Barbarossy) = 2 králové

1198 – boje Welfů = Ota IV. x Štaufům = Filip Švábský
1198 – 1208 – Filip Švábský - zavražděn
1198 – 1215 – Ota IV. Brunšvický

1212 – 1250 - do Německa přichází Fridrich II., aby se ujal vlády po otci Jindřichu VI.
1212 – dal svému nejsilnějšímu spojenci Přemyslu Otakarovi I. Zlatou bulu sicilskou (Přemyslovci – dědiční králové)

Fridrich II.
Narodil se na Sicílii, sice byl zvolen králem, ale byly mu pouhé tři roky, jeho matka, která nikdy neměla Němce ráda, papež a protištaufská knížata odmítali spojení jižní Itálie s Říší, matka se vzdala německé královské hodnosti pro svého syna.
- nazýván „div světa“, více spjat se Sicílií, než s Německem
- legenda o „spícím císaři“, po smrti se vrátí, aby vše obrátil k lepšímu

1250 – 1254 – syn Konrád IV. - poslední Štauf na trůně


Štaufové

Nejnadanější panovnický německý rod, skvělé vladařské schopnosti, poslední období rozkvětu Říše, pak nastává teritorializace – samostatnost jednotlivých říšských knížat.

Spory o trůn byly příčinou toho, proč nemohli němečtí králové budovat jednotný stát jako Anglie a Francie, byla totiž posílena pozice říšských knížat, každý chtěl získat určité výsady.

1254 – vymírá štaufská dynastie – INTERREGUM
– mezivládí, až do roku 1273 – nástup Rudolf Habsburský
- nebyla to doba bez vlády, naopak králů bylo víc než dost

Spojení říšských měst v Porýní, vznik obchodního spolku Hanzy
– sdružuje města v Pobaltí

Boj Řádu německých rytířů proti pohanským baltským národům.

Zatímco knížata nečinně přihlížela, rýnská města založila městský svaz.
1254 – rýnský spolek – přidali se i rýnští arcibiskupové, falckrabě rýnský, řada biskupů, hrabat a pánů – cílem bylo zabránit dvojí volbě, jednohlasně se dohodnout.

1257 – opět dvojí volba – konec svazu
1257 – dvojí volba – Alfons X. Kastilský (vnuk Filipa Švábského)
Richard Cornwallský (bratranec Oty IV., bratr angl.krále Jindřicha III.)
- významná volba – 1257 – rozhodnuto, že volbu krále provede pouze 7 kurfiřtů – 3 duchovní (arcibiskup mohučský, kolínský s trevírský), 4 světští (král český, falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský)
- Alfons nikdy v Německu nebyl, vlády se neujal, Richard zde krátce pobýval, ale uznání nezískal
1257 – 1273 – Alfons X. Kastilský
1257 – 1272 – Richard Cornwallský
1273 – 1291 – Rudolf Habsburský

Žádné komentáře:

Okomentovat